Jela jsem po louce. V dálce jsem viděla nějakou osobu. Čím víc jsem se přibližovala, tím víc detailů jsem viděla - osoba nesla na zádech nůši... byla to žena... byla to stařenka... v nůši nese nějaké rostliny. Zastavila jsem vedle ní.
"Dobrý den, babičko. Počkejte, já Vám pomohu."
"Děkuji děvenko, to by jsi byla hodná."
Sesedla jsem z koně a pobídla stařenku k nasednutí.
"Děvče, na toho koně ve svých letech nenasednu."
"Já vám pomohu."
Než stačila stařenka něco namítnout, vytvořila jsem z kořenů schody ke koni. Stařenka se podivila, že ovládám umění země a poté začala stoupat po schodech. Já ji přidržovala.
Stařenka jela na koni a já jej vedla. Cestou mi vzdělila, že je bylinkářka, jaké bylinky existují a na co jsou. Například že spělka rychlá uspí jakéhokoliv tvora, či ranjič nebecný je na rychlé hojení ran.
“Tak to byla nejspíše ta rostlina, jejíž šťávou doktor navlhčil obvaz, kterým mi poté ovázal ránu.”
Dovezla jsem jí do vesnice, kam měla namířeno a tam jsme se rozloučily. Cestovala jsem dál sama.
K večeru jsem dorazila do města, ve kterém jsem podle Rony měla nastoupit na loď, která mě přepraví přes moře.
Zajistila jsem si v hostinci nocleh a šla zjistit, kdy popluje loď do města Valau, kde mám vystoupit. Zjistila jsem, že odpluje již zítra v 10 dopoledne. Šla jsem se najíst a potom spát.
Stála jsem na louce, když v tom ke mně někdo zezadu potichu přistoupil a dal mi na ústa kus látky namočenou ve vývaru ze spělky rychlé {vývar z této rostliny během pár sekund uspí jakéhokoliv tvora} a druhou rukou mě chytil za jednu moji ruku. Volnou rukou, jsem se snažila sundat ze svých úst cizí ruku, ale nešlo mi to. Byla to mužská ruka a byla zákonitě silnější. Po chvíli mě napadlo podkopnout mu nohy. Už už jsem se dotkla jeho nohy, ale neměla jsem již dost sil na podkopnutí. Rychle jsem usínala.
Když jsem se pomalu probouzela, cítím všude kolem sebe silný vítr. Vycítím, že mě někdo má přehozenou přes rameno a drží mě za záda. Otevřela jsem oči a zjistila, že jsme vysoko nad zemí, mezi oblaky. Snažila jsem se použít svoji sílu, abych se vymanila z jeho sevření, ale jako kdybych žádné umění neovládala. Asi do mě nějak dostal stoměn {nápoj z bylinek, který dočasně způsobí, že fel nemůže použít žádné umění}. Napadlo mě, že se zkusím vymanit nějak jinak, ale hned nato jsem si uvědomila, že dokud jsme vysoko nad zemí, byla by to sebevražda. Tak jsem čekala. Čekala jsem až si usmyslí, že přistaneme.
Probudila jsem se. Zase se mi zdál ten reálný sen a tentokrát ho doprovodil další reálný sen. Jsou to vzpomínky? Těžko říct.