"Pusťte ji!" Zakřičela jsem asi 5 metrů od nich.
"Ty mi nemáš co rozkazovat!" Křikl na mě muž a zastavil.
Natáhla jsem ruce a snažila se mu zavázat nohy kořenami. Celkem se mi to povedlo, ale nebyli úplně na těsno. Stáhla jsem ruce podél těla.
Muž tu dívku pustil a rázně řekl: "Tos neměla dělat!"
Dívka utekla. Muž natáhl ruku směrem ke mně. V očích se mu zablýskly plamínky a v jeho ruce se začal objevovat oheň. Zavřela jsem oči a myslela, že tohle je můj konec. Najednou uslyším zasyčení. Otevřu oči a před sebou vidím vodní bariéru. Za ní v úrovni mé hrudi vidím stoupat páru. Oba na to hledíme s překvapením. Já se vzpamatuji první. Rozhlédnu se kolem sebe. Nikde nikdo. To jsem udělala já? Zeptám se v duchu. Natáhnu ruku před sebe. Pomyslím si: "Teď bych potřebovala, aby byl mokrý {protože co je mokré nehoří a ani mokrý fel, nemůže vytvořit oheň}" Najednou se kousek nad ním objevil asi litr vody a spadla na něj. Byl celý mokrý. Překvapilo to nás oba. Začal zuřit. Snažil se vymanit ze sevření kořenů.
Najednou se z poza stromu objevila ta holčička a utíkala za mnou. Chytla jsem jí za ruku a chtěla se obrátit a běžet s ní tam, odkud jsem přišla, ale ona řekla, abychom běželi na opačnou stranu. Zaváhala jsem, ale ona mě tam začala táhnout, tak jsem jí poslechla. Ona spíš bude vědět kudy jít. Minuly jsme toho muže, který se již téměř dostal ze zajetí.
"Počkej!" Křikla jsem na dívku a obrátila se k muži a opět mu svázala nohy a jednu ruku. Tentokrát pevněji.
Následně jsme začali znovu utíkat. Po chvíli jsem už nemohla a tak jsem zastavila, abych se vydýchala.
"Děkuji ti za záchranu." S vděčností řekla holčička.
"Nemáš... zač" zadýchaně jsem odpověděla.
Holčička se mi představila: "Já jsem Änike [énike]. A ty?"
"Nevím. " pravím.
Vykulila na mě oči.
"Ztratila jsem paměť."
Änike se mě zeptala, jestli mi může vymyslet jméno. Já jsem souhlasila.
Zakývala hlavou a začala přemýšlet. Najednou vyhrkla: "Watearth [votéf]"
Já se zeptala, proč zrovna Watearth. Änike mi odpověděla, že je to kombinace slov voda a země v angálštině {angličtině}. Souhlasila jsem s tím, že dokud nezjistím své skutečné jméno, tak si budu říkat Watearth.
Änike měla obrovskou radost.
"To ty jsi mě ochránila vodou před tím mužem?" zeptala jsem se.
Änike zavrtěla hlavou.
"Už bychom měli radši jít." řekla jsem.
"Dobře... Zavedu tě ke mně domů, ano?"
Souhlasila jsem.
A tak jsem nyní měla malou společnici. Pro jistotu jsme šly rychle. Asi za půl hodiny jsme došli na konec pralesa.
