"Zab ji!" křikne velkovévoda.

Strážný si vezme obě moje ruce do jedné ruky a vytahuje meč.

Začínám mít obrovský strach. Srdce mi bije ještě rychleji. Vše, jako by se zpomalilo. Pouze moje myšlení se zrychlilo. Napadne mě vytvořit oheň a popálit strážného. Snažím se i s omezenou pohyblivostí udělat oheň, který jsem ještě nikdy nevytvořila. Nevím, jak na to, ale musím se o to alespoň pokusit. Nedaří se mi to. Vidím, že se k nám přibližuje několik jednorožců. Nemohou však udělat nic, neboť já tomu strážnému tvořím štít. Strážný již má meč u mé hrudi a stále ho zvedá. Pozoruji ten meč. Z ničeho nic se roztaví. Kdo to udělal? Já to nemohla udělat, neboť neovládám umění kovu.

Nemám čas, zjistit, kdo to byl. Strážný pustil rukojeť a začíná volnou rukou tvořit oheň. Musím se pokusit ho uhasit. Než stačím vytvořit vodu, udělá to za mne jednorožec. Jiný jednorožec, který zrovna přišel, mu kolem ruky vytvoří liánu, kterou mu přitáhne k zemi a ten druhý konec připevní k zemi. Jednorožec, který přišel až k nám, se rohem dotkne jeho druhé ruky. Strážný pustí mé ruce. Já se okamžitě rozběhnu. Když uběhnu takových 20 metrů, zastavím a otočím se.

Froned v kleci na mne vrhá vražedný pohled. Strážného svazuje jeden jednorožec liánami a další mu dává Lounův náramek.

"Jsi v pořadku?" ozve se za mnou známí hlas.

Otočím se. Přede mnou stojí jednorožčí král.

"Už ano."

"Kde máš paruku? Co se stalo?"

Povím mu události od vstupu do jeskyně.

"To mě nenapadlo, že by ti mohla paruka odplavat. Kdybych věděl, že budeš v tak velkém ohrožení života, tak bych ti ten plán nikdy nepomáhal uskutečnit a snažil bych se vymyslet něco jiného."

"To by se nám ale nemuselo podařit zachránit mé rodiče."

"Už je pustil?"

"To ne, ale alespoň jsou naživu."

"Co chceš udělat nyní?"

Zamyslím se. "Mé rodiče nejspíše drží v Douzu. Tam bych se mohla dostat pomocí tajné chodby."

"Samotnou tě tam nepustím."

"To bych ani nešla. Jenomže nevím, kdo by šel se mnou."

"Mohu ti půjčit vojáky."

"To nejde. Nevlezli by se do dveří Rotrova domu."

"Hmm... tak musíme vymyslet něco jiného."

"Mohla bych se zkusit zeptat felů, zda by nebyli ochotní jít."

"Jakých felů? Víš komu věřit?"

"Ne nevím. Prostě bych chodila do obcí a ptala se."

"To je nebezpečné, kdyby se to doslechli Fronadovi vojáci, nebo by snad někdo přišel na to, kdo jsi, byla by jsi v nesmírném nebezpečí."

"Tak mi tedy poraďte, co mám udělat, aby moji rodiče zůstali naživu."

"Nevím, jak je dostat ze zajetí. Jsem si ale téměř jistý, že bez příkazu od velkovévody je nepopraví."

"Jeden strážný zůstal v jeskyni na povrchu.”

“Nechám ho přivést."

Král přikáže, aby několik jednorožců došlo pro druhého strážného. Jde tam pět jednorožců. Jeden z ních nese další Lounův náramek.

Poté, co jednorožci přivedli druhého strážného, přikázal král,  aby je všechny odvedli. My jdeme za nimi.

"Napadlo mně, že když nic lepšího nevymyslíme, vyměníme velkovévodu za tvé rodiče."

Po odmlce pravím "Radši se budeme snažit ještě něco vymyslet. Když bychom ho totiž vyměnili, pořád by se pokoušel získat titul císaře."

"Souhlasím, ale jak jsem řekl, když nic jiného, co by nebylo pro tebe bezpečné nevymyslíme, tak se uchýlíme k tomuto plánu. Nesmíme ale dlouho přemýšlet,  aby velkovévodovi stoupenci neznejistili, že je jejich pán tak dlouho pryč a neudělali něco... zlého."

Na minutu nastane ticho, které přeruším "Mí rodiče měli na sobě stejný náramek, jako ten lounův, jenom zelené barvy. Nevíš, o nich něco?"

"Nejspíš je z kovu, který znemožňuje pouze používání umění. Materiál, který je potřeba na lounův náramek, se dá těžit pouze ve Fanlifä."