Probudím se brzy ráno. Cítím velký hlad. Služka je již na nohou. Popřejeme si dobré ráno. Hned potom odejde. Sednu si na postel a chvíli přemýšlím. Zkusím požádat o snídani.

Vejdu do hradu. Nějaký muž, očividně mající významnější postavení, se mě zeptá, co tady dělám, že mám jít zpátky na pokoj. Zdělím mu, že mám hlad.

"Běž zpátky na pokoj. Zjistím, co se dá dělat."

Poslechnu a vrátím se na pokoj. Snad něco dostanu. Za deset minut mi služka přinese krajíc chleba s kouskem másla. Sním to a čekám. Za chvíli se otevřou dveře. Stojí v nich strážný. Zdělí mi, že se za chvíli odjíždí. Jdu tedy na nádvoří.

Jsou zde přichystáni čtyři oře. Na dvouch sedí strážní. Z hradu vychází velkovévoda. Ukloním se a popřeji hezký den. Pozdrav neoplatí.

"Půjčím ti koně, aby jsi nás nezdržovala. Umíš na něm vůbec jezdit?" zeptá se pohrdavě.

Odpovím kladně.

"Dobře, tak můžeme vyrazit."

Za tři dny rychlé jízdy, jsme dojely k Douzu.

"Počkej tady. Přivedeme Kömera [kómera] s Lendou {císařovna} sem."

Sesednu z koně. Když je Froned se svým strážným daleko, začnu si zkracovat chvíli cvičením umění. Uvědomím si, že mám ještě bylinu usnadňující učení. Nejdříve se snažím naučit se ovládat oheň. Potom mi dojde, že to není moc dobrý nápad - kdyby se mi podařilo nechtíc něco podpálit, Froned by se zajímal o to, co se tu dělo. Zkouším tedy procvičovat umění vody a větru. Po chvíli mě to vysílí, tak si sednu do trávy a odpočívám. Po chvíli v dálce vidím přibližovat se 9 jezdců. Zjišťuji, že je to 8 strážných s velkovévodou.

"A kde jsou mí rodiče?"
Když se víc přiblíží, zjistím odpověď na svou otázku. Následují koně, ke kterým vedou lana, kterými jsou přivázáni. Všimnu si, že mají náramky ze zeleného zářícího kovu. Těžce zadržuji své pocity.

"Tady jsou. Jak vidíš jsou naživu. Teď mě zaveď do podzemní říše... Styre, odveď zajatce zpátky."

Vedu Froneda se dvoumi strážnými k 'jeskyni smradu a krásy'. Když dorazíme před jeskyni, velkovévoda se nevěřícně zeptá, zda jsem si jista, že je to vstup do podzemní říše.

"Jsem si jista. Uvnitř ten puch není tak velký, jak by se mohlo zdát."

"Jestli je to nějaká past-"

"Není."

"Pale, prozkoumej tu jeskyni!"

Jeden strážný sesedne z koně, vytvoří si nad zvednutou dlaní oheň a vejde do jeskyně. Po pár krocích řekne, že i s ohněm nic nevidí.

"Běž dál!" poručí Froned.

Za chvíli se Pal vrátí.

"Hlouběji v jeskyni jsou květiny, jakoby z diamantů a jezero s duhovou barvou. Asi nejzvláštnější na tom je, že se hluboko v jeskyni smrad znenadání mění v překrásnou vůni."

"Jdeme!" poručí velkovévoda.

Přijdeme k jezírku.

"To je nádhera... Co teď stařeno?" zeptá se Froned.

"Plavte na dno jezera, odkud vychází světlo. Tam se dotkněte dna. To vás teleportuje do podzemní říše. Počkám tu na vás."

"Ne, půjdeš pěkně se mnou. Zůstane tu pouze Pal."

"Když je to Vaše přání..."

"Běž první."

Poslechnu. Ponořím se a plavu ke světlu. Potom se dotknu dna a jsem opět ve Fanlifä. Vstanu. Vedle mě se objeví velkovévoda a strážný. Ti také vstanou. Froned se podívá na strážného a chytí se za zápěstí. Že by ho bolelo?

Strážný mě zezadu chytí za ruce. Nechápu, co to má znamenat.

"Kdo jsi?!" zeptá se mě velkovévoda.

"Proč to najednou chcete vědět? A proč mě strážný drží?"

"Uplavala ti paruka. A drží tě proto, že jsem mu to nařídil. Máš povědomé hnědé vlasy... Že by i tvoje kůže byla zamaskovaná?" 

Přejede mi prsty po tváři.

"Hmm, máš tu kůži nějakou mastnou... Tak odpověz, kdo jsi?"

Neodpovídám a snažím se vymanit ze sevření. Froned se na mě upřeně zadívá. Chvíli si mě prohlíží.

"Odkud tě jen znám...... Už vím! Gorp tě přivedl na zámek! Asi bych se měl poklonit, Vaše královská Výsosti." poslední slova řekne ironicky. "Je mi líto, z poklony nebude nic, neboť jsi právě degradována na prostého fela."

Raději nic neříkám. Srdce mi začne být trochu rychleji.

"Něco ti prozradím, neměl jsem v úmyslu tvé rodiče propustit. Když by nebylo hnutí, tak bych je sice propustil, ale s tím, že bych po nich vyhlásil pátrání."

Stále mlčím.

"Víš, že když jsem ti říkal, že jsi krásná, myslel jsem to vážně? Právě jsem dostal nápad. Nechám tě naživu s tím, že si mě vezmeš."

"To radši umřu!"

"Dobře... tak když si mě vezmeš, nechám naživu i tvoji matku. Rozmysli si to. Zatím se podíváme po podzemní říši."

Velkovévoda jde z jeskyně a strážný mě tlačí též k východu.

"To je krása." řekne s úžasem Froned.

Asi 20 metrů od jeskyně se pase jednorožec. Froned jde pomalu k němu. Udělá pár kroků a spadne na něj klec.

"Co to má znamenat?!"

Z poza stromů se ukáže asi 20 do té doby schovaných jednorožců-vojáků.

"Zab ji!" křikne velkovévoda.

Strážný si vezme obě moje ruce do jedné ruky a vytahuje meč.