Král nakonec souhlasil s uskutečněním plánu s tím, že mi ještě sežene maskování. Sehnal mi černo-šedou paruku a mastičku na zvráštění pletě. Také mi obstaral pegase, abych byla v cíli co nejdříve. Pegasové, jak mi král zdělil, rozumí jazyku felů, ale sami jím mluvit neumí. A samozřejmě umí mluvit s ostatními zvířaty. Neradi nosí postroj. Radši jezdí bez ní. Pegas, kterého obstaral, se jmenuje Zony. Protože se již připozdívá, přespím na zámku v pokoji pro hosty.

Brzy ráno vstanu. Nanesu si na pokožku mastičku vytvářející vrásky a vezmu si paruku. Jsem přichystaná odjet. Král mě doprovodil k jeskyni vedoucí na povrch planety Lifä. Připomenul mi, že mám sníst pamrat. Snědla jsem tu bylinu. Měla nasládlou chuť.

Vešla jsem do jeskyně. Ještě řeknu Zonymu, že když by byl někde schovaný, tak heslo, že je vše v pořádku bude to, když řeknu, že je vzduch čistý. Když bych řekla něco jiného, znamená to, že mně to někdo donutil říct a že si musí dávat větší pozor. Zony zařhál. Snad na souhlas.

Dle pokynů od krále jsem se dotkla stropu z duhové vody. Ocitla jsem se před jezírkem v 'jeskyni smradu a krásy'. Zhluboka se nadechnu, zatajím dech a vejdu do tmy. Pegase vedu s sebou. Když už vidím sluneční světlo, zastavím a pošeptám Zonymu, aby tady zůstal, že napřed zkontroluji okolí. Vyjdu ven a rozhlížím se. Kousek od vchodu se pase kůň. Je mi nějaký povědomí. Když mě zaregistruje, jde ke mně. Když přišel ke mně, začal se ke mně lísat. V tom mi to dojde. To musí být můj kůň! Ten, na kterém jsem jela s Otyrem! Mám chuť ho obejmout a tak to udělám. Je zvláštní, že mě poznal i přes zamaskování. Asi poznal můj pach.

"Rando." řeknu nahlas. "Já si vzpomněla! Vždyť se jmenuje Rando! Jestli pak je to účinkem té byliny?"
Otevřu svůj ruksak. Podívám se do něho. Truhla tam stále je. Koně odstrojím, aby měl pohodlí.

Rozhlédnu se po okolí. Nikoho nevidím. Ještě pro jistotu zkontroluju oblohu. Žádné anomálie nevidím.
"Můžeš vyjít Zony, vzduch je čistý."
Zony vyšel.

"Zony, mohl by jsi prosím říct mému koni, že je mi líto, ale nemohu na něm jet? Že se potřebuji rychle a nepozorovaně někam dostat a po zemi by to nešlo. Pokud zde ovšem nějakou dobu počká, že - pokud vše vyjde - se sem vrátím a odjedu na něm. Vysvětli mu prosím, co máme v plánu."
Zony zařhál a oťočil se k Randovi. Za chvilku se na mne Rando podíval a přitulil se. Znovu jsem ho objala.

Schovala jsem postroj a zavazadlo do jeskyně a nasedla na Zony.

"Zony, mohl by jsi, prosím ještě Randovi říct, že mu přeji, aby se měl dobře?"
Zony znovu zařhál. Asi poté, co to dořekl, zařhál zas. Řekla jsem tedy, že můžeme vyrazit. Zony se rozběhl a vyletěl do oblak.

Další den večer doletíme do cíle. Přistaneme v lese. Kousek od nás je jeskyně.
"Ráno můžeš letět zpátky. Už je to jen na mně."
Zony zařhá a jde se schovat do jeskyně. Já jdu pryč z lesa.

Po 20-ti minutách vyjdu z lesa a jdu směrem k hradu, který vidím před sebou. Vyjdu kopec a jsem před hradbami, které stráží stráž.
"Zaveďte mě k velkovévodovi. Mám pro něho důležitou zprávu."
Jeden ze stráží řekne, že se musí jeho Výsosti nejprve zeptat. Odejde. Za chvíli se vrátí a zeptá se, čeho se to týká.
"To není pro kdejaké uši."
Opět odejde. Když se vrací podruhé, jdou s ním dva další strážní.
"A jéje. Plán asi nevyšel."
"Pojď s námi. Zavedeme tě k Jeho Výsosti."
Nevím, zda říká pravdu, ale copak mi zbývá něco jiného, než jít? Vejdu tedy za hradby. Jeden z nich se postaví nalevo ode mne a druhý napravo. Začíná se mi zrychlovat srdeční tep. Snažím se nenechat na sobě nic znát.
"Pojď za mnou." řekne "známí" strážný a odchází.

Jdu tedy za ním. Těsně mě následují ti dva stražní. Dojdeme do trůnního sálu. Na svém trůnu tam sedí Froned. S nechutí se mu ukloním.
"Co mi chceš? Jestli nějakou hloupost, tak dostaneš dvacet ran bičem za to, že mě rušíš, když neúřaduju."
"Není to hloupost, Vaše Výsosti. Slyšel jste o podzemní říši?"
"Nechte nás o samotě." přikáže přitomným felům. Když všichni odejdou, zeptá se, co o ní vím.
"Třeba to, kudy se tam jde."
"Kudy?" zeptá se nadšeně Froned.
"Jste velice chytrý fel. Určitě Vám je jasné, že tak cennou informaci lze zdělit pouze za dostatečnou odměnu."
"Co chceš?" řekne již ne tak vřele.
"Pro Vás je to maličkost, Výsosti. Nijak Vás to neohrozí."
"Co chceš?"
"Chci, aby jste výměnou za tuto informaci propustil císaře s císařovnou."
"Cože? Propustit je?"
"Když budete znát cestu do podzemní říše, nic Vás již neohrozí. A císař bez vojska už vůbec ne."

Froned chvili přemýšlí. "Tak dobře, platí. Zítra vyrazíme."
"Ještě než Vám ukážu, kudy se tam dostanete, chci vidět císaře s císařovnou, zda jsou naživu."
"To se dá zařídit. Ale stejně vyrazíme zítra. Kömer [kómer] - sesazený císař - se svou chotí jsou stejně vězněni v císařství. Tvůj hlas mi je povědomí, neviděli jsme se již?"
"Pochybuji, Výsosti. To bych si pamatovala."
"No, znáš stáří, někteří felové v něm začínají zapomínat. Třeba jsi to jen zapomněla. Nyní můžeš jít."
Odejdu z hradu. "Do háje, pamatuje si můj hlas a navíc si budu muset ještě shánět nocleh. Co jiného jsem od něj mohla čekat. Přece ne pohostinnost."

Vycházím z hradeb, když za sebou slyším někoho volat. Otočím se.
"Hej! Stařeno! Počkej! Máš jít znovu za velkovévodou!"
"Co mi ještě může chtít?"
Vracím se do trůnního sálu. Tam stojí Froned.
"Přejete si?"
"Když by jsi měla být ubytovaná v nejbližším městě a potom se sem zase vracela, jen by nás to zdrželo. Mám volný pokoj pro služebnictvo. Můžeš přenocovat tam."
"Jste velice laskav."
"Velice." řeknu si ironicky v hlavě.

Jdu tedy do budovy pro služebnictvo napravo od hradu uvnitř hradeb. U vchodu narazím na služebnou a tak se jí zeptám, kde najdu ten volný pokoj. Vysvětlí mi cestu a jde si po svých. Je to tentýž pokoj, v kterém jsem zde byla ubytovaná prvně.Přijdu k tomu pokoji a otevřu dveře. Uvnitř jsou dvě postele a na jedné sedí mladá služka.
"Hej, neumíte zaklepat?"
"Omlouvám se. Bylo mi řečeno, že je tento pokoj volný. Možná jsem si spletla dveře."
"To stěží, žádný pokoj není neobsazen. A pouze v tomto je volná postel. Jste nová služka?"
"Ne. Velkovévoda mi řekl, že zde mám jednu noc přespat. Zítra s ním jedu pryč."
"Aha. Nyní mne omluv. Povinnosti volají." řekne a odejde.

Protože nevím, co mám dělat, jdu za chvíli spát.