První vstal Rotr. Probudil mě tím, že se šel podívat, jestli je již světlo.
"Vstávejte! Otyre!... Musíme co nejdříve vyrazit."
Vyšli jsme ven. Bylo již 9 hodin. Protože nám nezbylo nic k jídlu, hned jsme vyrazili. Nikdo nepočítal, že cesta bude delší jednoho dne.

Rotr nás zavedl do blízkého města. Jdeme na tržnici, koupit nějaké jídlo. Jeho obstaráním pověřil Otyra.
Rotr se zeptá náhodného kolemjdoucího na novinky.
"Novinky, to mám. Jedna, hodně důležitá je ta, že někdo obsadil město Douz, které leží severně odsut. Velí tomu... Gopr, či kdo. A ten Gopr vzkazuje dvou mužům z toho města, měli by se jmenovat Totr a Otyr, že mají týden na to, aby vydali slečnu jménem Tess, jinak, že jejich manželku a matku popraví. A druhá novinka..."
Dál již nedokážu poslouchat. Gorp chce zabít Mel! Co teď? Jsou Rotr s Otyrem tak oddaní, že i přes tuto skutečnost mě nezradí? Z myšlenek mě vytrhne Rotr.
"Tess, poslouchej mě!"
Podívám se na něj. Muž, který nám řekl tu otřesnou novinu je již pryč.
"S námi jsi v bezpečí, rozumíš?"
Kývnu. Mohu mu věřit?
"Otyrovy to říkat nebudeme. Alespoň zatím ne. Nechci, aby se trápil."

Sotva se zmátořím, přijde Otyr.
"Tak mám to jídlo."
"Dobře, vyrážíme." zavelí Rotr.

Jedeme asi hodinu. Jsme před lesem, když zjistíme, že nám došla voda. Chci ji naplnit s použitím své schopnosti, ale Rotr namítne. Mám prý šetřit síly. Voda se dá lehce najít.
"Můžeš ji zkusit vycítit. To tě tolik energie stát nebude."
"Dobře. Zkusím to. Ale půjdu sama."
Rotr jen neochotně svoluje.

Vydám se tedy pěšky do lesa pro vodu. S sebou mám jenom klíček od truhly, který nosím stále u sebe, měšec s penězi a tři čutory. Soustředím se na vodu. Začne mě to někam "táhnout". Je to stejný pocit, jako v den probuzení v pralese. Za pár minut uslyším řeku. Jdu k ní a napiji se. Poté naberu vodu do nádob.

Vracím se stejnou cestou. Slyším nějaký randál. Zpozorním. Zrychlím krok. Když jsem kousek od okraje lesa, zjistím, co ten hluk způsobuje. Je tam Gorp s několika vojáky. Okamžitě se schovám za strom.

"Co teď? Co mám dělat? Nemůžu je přece nechat jako obětní beránky."
Opatrně se za nimi podívám. Chce to vymyslet nějaký plán. Opět se schovám.
"Kdybych aspoň zvládala svá umění!"
Najednou hluk ustane. S očekáváním nejhoršího se tam podívám. Rotra drží dva vojáci a Otyr leží na zemi. Málem zaječím. Snažím se zadržovat slzy, ale plně to nejde. Myslím, že jsem Otyra začínala mít ráda. Jinak, než jen jako kamaráda. Najednou Otyr zvedne hlavu. Není mrtvý! On žije! Nějaký voják mu přiloží meč ke krku.

Gorp si stoupne před Rotra a mluví na něj. Sotva slyším, co říká.
"Tak, Rotre. Máš na výběr. Buď tvůj syn - tvé jediné dítě - zemře pomalou a bolestivou smrtí, nebo mi povíš, kde je Anavet. Vybírej. Vybírej rychle."
"Dobře. Dobře. Řeknu ti, kde je."
"Takže mě prozradí... Nesmím mu to mít za zlé..."
"Odvedli jsme ji na zámek k císaři."
"Vidíš, že to jde. Jen se musí chtít." Gorp se obrátí k vojákům "Odveďte je k Jeho Výsosti. On rozhodne, co s nimi bude."
"Nezradil mě! Rotr mě nezradil!"
Vojáci odvádí Rotra, Otyra a jednoho koně pryč. Druhého nevidím. Gorp vzlétne do oblak.
Ještě se po jejich odchodu schovávám, abych měla jistotu, že jsou skutečně pryč.