Rotr přeruší dlouhé mlčení: "Musíme naplánovat, co uděláme, aby jsme se dostali na zámek. Nemůžeme přeci strážným říct, kdo jsi, Anavet. Za prvé bychom tě tím mohli dostat do nebezpečí a zadruhé by nám nemuseli věřit."
"Mám nápad." odpovím "V té staré knize se píše o tajných vchodech. Jsou tam i obrázky toho místa a mapa chodeb."
"To je skvělý nápad, Anavet!"
Zastavíme a já vyndám knihu. Najdu obrázek, na kterém je jeden ze dvou vchodů do tajných podzemních chodeb. Je to ten, který je k nám blíž. Na obrázku je jako orientační bod nakreslena zřícenina hradu. Potom je tam napsáno, že 200 metrů západně od vchodu je skála s kamenem ve tvaru obličeje a 10 metrů jižně je vchod.

"Teď už jen najít to místo na obrázku." pravím.
"Možná vím, kde je. Nebyl jsem tam sice již přes 20 let, ale myslím, že ho dokážu najít."

Rotr nás skutečně dokázal zavést k té zřícenině. Došli jsme k ní. Nastal ovšem problém.
"Možná zde ještě před 20-ti lety byl vchod, ale nyní není poznat kde." řeknu.
"Počkej. Snad si vzpomenu..." Rotr se prochází kolem zříceniny. "Už vím. Byl někde tady." Ukáže na místo, kde stojí.
"Víš to jistě? Nechtěla bych odměřovat zbytečně 200 metrů na špatnou stranu, když už zapadá slunce."
Rotr se zamyslí. Asi jsem ho znejistila.
"Víš co, zkusíme to." povím.

A tak jdeme pěšky 200 metrů lesem. Narazíme na skálu. Koukneme se na ni. Nevidíme žádný kámen, připomínající tvář. Otočíme se a chceme jít zpátky, když v tom uslyšíme zasuštění keře.
"Otyre, kryj Tess. Já se tam jdu podívat."
Rotr si vytáhne meč a jde ke keři, z kterého se ozval šust. Vleze za něj.
"To je mi tedy ohrožovatel. Je to jen srzan. {zvíře podobné srně}"
Uleví se nám. Jdeme zpět. Otyr se ještě ohlédne na skálu.
"Mám ho! Ten kámen v podobě oblyčeje! Jen jsme se dívaly moc nízko!"
Otočím se a zjišťuji, že Otyr má pravdu! Kámen je asi čtyři metry nad zemí! Vrátíme se tedy ke skále a jdeme podél ní na západ.

Po dvaceti metrech se zastavíme. Rozhlížíme se, ale nic, co by mohl být vchod nevidíme.
"Že bychom se zase dívali moc nízko?" řekne Otyr.
Podívame se tedy vysoko na skálu. Nic.
"Musí to tu někde být. Popis přece sedí. Možná jsem něco u toho obrázku přehlídla."
Znovu vezmu knihu a otevřu ji na stránce s vchodem. Nic jsem nepřehlédla. Zkusím otočit na další stranu.
"Ano, to je ono! Na další straně je napsano: Po dvouset metrech, nehleď nízko. Po dvaceti hledej víko. Asi zde někde bude poklop. A vzhledem k tomu, že se zde neuklízí, budeme muset hledat pod listím. Je také možné, že bude zarostlý například mechem."
Pustíme se tedy do bedlivého pátrání na zemi. Za pár minut jej najdeme.

"Dobře. Takže, Otyre, ty zůstaň tady s koňmi. Až vlezeme dovnitř, zamaskuj vchod, aby nebylo poznat, že zde je. Anavet, ty si vezmi knihu a pro jistotu i ty klíče, které jsi našla v truhle. Nic víc snad nebudeš potřebovat. Já vezmu pochodeň, kterou mám v ruksaku."

Udělám, co mi Rotr řekl. Rotr vzal pochodeň a pomocí umění ohně ji zapálil. Potom otevřel poklop a vešli jsme. Chodba je široká tak, že můžeme jít vedle sebe. Ušli jsme asi 50 metrů, když jsme dorazily na rozcestí. Podívala jsem se do mapy v knížce, našla východ, kterým jsme přišli a koukám se, kam odbočit.
"Cesta vpravo vede do pasti. Takže správná cesta je vlevo."
Na rozcestí jsme narazili ještě několikrát. Asi po půl hodině jsme se dostali pod zámek. Hledám tedy mapu tajných chodeb v zámku. Mezitím se zeptám, kam půjdeme.
"Nejdříve zkusíme trůnní sál. Když tam bude tvůj otec a bude o samotě, tak vejdeme. Doufám, že to budeme moci nějak zjistit."

Našla jsem hledanou mapu. Vydáváme se tedy do trůnního sálu. Dojdeme na chodbu, ve které jsou tajné dveře do trůnního sálu. Rozhlédnu se po stěně a uvidím tajné kukátko. Ukážu ho Rotrovi. Ten mě pobídne, abych se podívala. Plna zvědavosti, jak sál vypadá jdu použít kukátko.

Rozhlížím se. Vlevo jsou velké dvoudveřové dveře. Naproti mne jsou jednodveřové dveře. Napravo vidím neobsazené trůny. Jeden pro císaře, druhý pro císařovnu a pak je zde ještě-"Rotre, je tam i stolička pro mne!"
Rottr se usměje "To jsem čekal. Je tam tvůj otec?"
"Jsou tam dva muži, ale ani jeden z nich není z portrétu." dokonce je celkem dobře slyšet, o čem si povídají.
"Dobře, tak další zastávka, pracovna císaře. Měla by být v prvním patře. Tam bude asi spíš."
Najdu, kudy se tam dostaneme a vyrážíme. Opět je tam kukátko. Znovu se do něj podívám. V místnosti nikdo není.
"Tak poslední místo, které zkusíme, je ložnice tvých rodičů. Budeme muset na sebe před vstupem upozornit."

Jdeme tedy tajnou chodbou, vedoucí do ložnice. Než tam dojdeme, řekne mi Rotr, že zkusí zaklepat na ložnici on. Já se mám držet někde, kde mě neuvidí.
"Když by se něco stalo, například mne nepoznali, tak ať jsi v bezpečí."
Schovám se tedy za zatáčku do tmy. Pochodeň má Rotr, aby ho možný příchozí dobře viděl. Zaklepal na stěnu ložnice. Za půl minuty slyším, jak se otvírají tajné dveře.
"Rotr, Vaše císařské Veličenstvo, jsem Rotr, pamatujete si mě?"
Po chvilkové odmlce se ozve ženský hlas s mírným podezřením: "Co tady děláš? Jak si se sem dostal??"
"Vaše dcera u mne již není v bezpečí, Veličenstvo. Je tady se mnou. Pomocí knihy od vás jsme se dostali až sem."
Rozhodnu se jít za nimi.

"Anavet??"
"Mami?"
"Anavet, zlatíčko, pojď ke mě!"
Jdeme si obě naproti. Rotr zavře vchod.
"Anavet, vyrostla z tebe nádherná slečna. Řekni, pamatuješ si něco, z doby, kdy jsi byla s námi?"
"Víš, já jsem asi před dvěma týdny ztratila paměť. Na nic z té doby jsem si nevzpomněla."
"Anavet, miláčku, to je strašné. Víš, jak se ti to stalo?"
"Ano, měla jsem třikrát reálný sen. Byl jako puzzle. Postupně jsem si vzpomněla, co se událo. Unesl mě muž s jménem Gorp a potom mě shodil ze skály. Na místě, kde jsem se potom probudila."
"Gorp.... to jméno mi něco říká."
"Gorp byl již před 20-ti lety podezřelý z podpory spolčení proti vám."
"Ano, už si vzpomínám. Kvůli tomu, že dokáže létat, se nám nikdy jeho podezření nedokázalo prokázat. Nemohli jsme ho zatknout, neboť jsme neměli žádné důkazy. Pouze to podezření... A víš, proč tě schodil?"
"Zjistil, kdo jsem. Na tom útese mě oslovil 'princezno'."
"Anavet, počkejte tady. Nechám poslat pro tátu. Rozhodneme se, co uděláme. Každopádně si nemyslím, že zde by jsi byla v bezpečí."

Maminka odejde do pokoje a zavře východ. Asi za deset minut se otevře vchod a v něm stojí muž. Poznávám ho, to on je na portrétu mých rodičů.

"Anavet!"
"Tati!"
Oba rodiče vejdou do tajné chodby a s tatínkem se obejmu.
"Co ti to ten lotr Gorp udělal. Ještě, že jsi ten pád přežila. Kdybych jen věděl, na čí rozkaz jednal..."
"Já vím, kdo to je. Tedy, neznám jeho jméno, ale vím, kde bydlí."
"Kde bydlí? A jak to víš?"
"Bydlí v zemi, s níž má císařství společné hranice na západ."
"Froned." řekli rodiče zároveň.
"A jak to víš?"
Stručně jsem jim vyprávěla, jak se Gorp vydával za mého přítele, co mi navykládal a jak jsem přišla na to, že mi lže.
Rotr ještě vzdělil, že Gorp léta ví, kde bydlíme a že jsme slyšeli zprávu o tom, že kousek od Douzu spí vojsko.
"To není dobré. To vůbec není dobré." řekne táta. "Určitě další místo, kam postoupí, je tento zámek. Protože, když nyní Fronel zná tvář následnice trůnu, nemá více důvodů k tomu, aby se zámek nepokusil obsadit. Musíš Anavet odvést pryč, Rotre. Alespoň někdo ať je v bezpečí. Běžte hned!"

"Já vás, ale nechci opustit, sotva jsem se s vámi potkala."
"Není to bezpečné, Anavetko. Musíš jít co nejdříve do bezpečí." řekne maminka.
"Ještě alespoň chvilku."
"Zlatíčko naše, pro nás to také není lehké, ale musíš jít." praví tatínek.
Na rozloučenou je oba obejmu. Potom již odejdou z tajné chodby. Chce se mi brečet.
"Pojď Anavet, jdeme."

Vracíme se chodbami do podzemí. Zeptám se, kam má v plánu jet.
"Zatím ještě nevím."
Když jdeme podzemními chodbami, opět narážíme na rozcestí, která tentokrát mají zabránit nepřátelům, kteří se ze zámku dostali do tajných chodeb, aby se dostali ven.

Rotr vyjde ven první, aby zkontroloval bezpečnost.
"Vzduch je čistý Anavet."
Vycházím tedy i já.
"Anavet přišla s tebou?" zeptá se Otyr.
"Pro Anavet není dle slov císaře zámek bezpečný. Musíme jet jinam. Ještě nevím, kam, ale budu se snažit na to co nejdříve přijít. Neboť slunce již zapadlo, nebudeme hledat jiný přístřešek, než ten, který se nám zde naskytuje - tajná chodba."

Vlezli jsme tedy do tajných chodeb. Nejhlouběji byl Otyr, potom já a u zavřeného vchodu Rotr. Já byla uprostřed z toho, důvodu, kdyby někdo nepovolaný přišel na vstup do chodby. Ať už z jakéhokoliv směru.