Po 3 dnech obloukovité cesty převážně lesy, jsem se konečně dostala na dohled hranic. Za tu dobu se nic zvláštního neudálo. Jen jsem po večerech trochu trénovala schopnosti. Jedu po louce k hraničnímu kameni. Když najednou se zvedl v protisměru silný vítr. Byl tak silný, že kůň přestal poslouchat a splašil se. Stoupl si na zadní. Já se neudržela a spadla. Potom utekl.

Nechápu, jak to, že se z nenadání mohl zvednout tak silný vítr. Snažím se jít k hranicím. Stejně rychle, jako se ten vítr objevil, najednou ustál. Zastavím se. Nechápu, co to má znamenat. Najednou se z nebe snáší šedý větrný oblak.

"To doufám, ne! Snad to není on!" říkám si pro sebe.

Když se větrný mrak rozplyne, metr přede mnou se objeví Gorp.

"Proč utíkáš Vatézie?"
"Nech mě na pokoji!"
"Vůbec nechápu, co tě to pomátlo."
"Slyšela jsem rozhovor mezi tebou a velkovévodou. Celou dobu mi lžeš!"
"Myslíš, že tě nechám jen tak odejít?"
"Nevím, co po mně chcete, nevím, kdo jsem, nevím, kdo jste vy, tak co kdyby jsi mě nechal na pokoji?"
"Je mi líto, Vatézie, mám své rozkazy. Vlastně - není mi to líto. Půjdeš se mnou dobrovolně?"
"Nikdy."

Gorp se ke mně napřáhne. Já okamžitě ustupuji a začnu proti němu sesílat vodu.

Gorp se jen usměje a začne rukami dlaňmi směrem k sobě pohybovat nahoru a dolů a přitom povídá: "Ale, ale. Myslíš, že vodou zastavíš vítr?" Když to dořekl, mezi rukami se mu vytvořil vír, který při kontaktu s vodou se stal vodním a míří ke mně.

Snažím se vír též ovládat a směřovat ho ke Gorpovi. Gorp  ovšem ovládá své umění lépe, než já svoje a tak se vír pomalu blíží ke mně. Snažím si vzpomenout, co se v knize o felech psalo, že přemůže vítr. Už to mám!

Přestanu se snažit dostat vír na Gorpa a místo toho se snažím před sebou udělat štít z půdy. Podaří se mi to v poslední chvíli, před kontaktem s vírem. Žel, protože byl ten vír i z vody, štít se po kontaktu s vírem změnil v bahno a sesypal se.

Gorp se jen usmál.
"Vzdej to Vatézie. Nejsi tak mocná, jako já. Co kdybychom si to vyčerpání z používání umění proti sobě ušetřili a přešli rovnou k cestě na hrad?"

Nedpovídám. Místo toho se snažím kolem něj vytvořit půdní bariéru. Gorp netuší, co na něj chystám a zase začne vytvářet vzdušný vír. Tentokrát mu to trvá déle, než prvně. Asi vytváří větší vír. Konečně kolem něj vytvořím bariéru, která ho celého zazdí. Dost mě to zmohlo. Nejraději bych si sedla a odpočívala, ale nesmím ztrácet čas.

Z nenadání za sebou uslyším klapot koňských kopyt. Vystrašená se otočím. Vidím svého koně, jak se ke mně přibližuje. Oddechnu si. Když přiběhne ke mně, nemeškám, nasednu na něj a ujíždím co nejrychleji k hranicím.