“Rozdělání ohně pomocí tření není jen tak.” říká mi nějaký muž. “Nemůžeš vzít prostě dva klacky a začít s nimi třít o sebe. První dřevo, takzvaný vrták by měl být z tvrdého dřeva. Běl by mít průměr asi 2 centimetry. Konec, kterým budeme třít, musí být tupí, aby vyvíjel co největší tření. Druhý klacek - prkýnko - musí být naopak z měkkého dřeva. Do prkýnka uděláme malé důlky s odvodem několik centimetrů od sebe. To proto, aby kdyby jsme dřív než vytvoříme dost uhlíků, se nám prkýnko na tom místě zlomilo. Tady mám připravený vrták. Je to větev z tisu. Prkýnko je z lípy. K snazší manipulaci si uděláme takzvaný luk. Použijeme na to zahnutý klacík s tětivou. Já zde mám provázek. Jeden konec přivážeme ke klacíku… nyní obmotáme kolem vrtáku… a připevníme k druhému konci klacku... Vše máme již připravené - troud, vrták s jedním tupím koncem, prkýnko s důlky a dřevo na podpal. Nyní můžeme začít s vytvářením ohně.”
Už je skoro tma, ale i tak se vydávám hledat materiál potřebný na rozdělání ohně. Seberu uschlou trávu vhodnou na troud. Posbírám klacky na oheň. Našla jsem tis. Z něho jsem si utrhla tenkou větev vhodnou na vrták. Už jenom prkýnko z měkkého dřeva. Hledám několik minut. Konečně nacházím topol, který by měl být - pokud se nepletu - z měkkého dřeva. Nevím, od kud to vím, ale mám takoví pocit, že to tak je. Ani nevím, jak to, že rozpoznávám stromy…
Udělám ohniště kousek od vchodu do mého úkrytu. Už jenom vytvořit oheň.
Pomocí dýky (kterou jsem jako jedinou měla při osudovém probuzení při sobě) udělám do prkýnka několik jamek s odvodem a ztupím jeden konec vrtáku.
Začínám rozdělávat oheň. Po 5-ti min. se mi to podaří. Poté jdu spát.
Poznámka autorky: Přístřešek v této kapitole jsem viděla tvořit v TV v dokumentárním seriále “Nutné k přežití”. Nepamatuji si sice přesně ten přístřešek, ale myslím, že to mělo ještě další vrstvu a jako poslední byly velké listy, aby když by pršelo, byl přístřešek vodo-odolný.
